O divokých bylinách a chalupě se zahradou plnou kopřiv

Už nějakou dobu mám v hlavě článek o společném nakupování a zásobách, ale nějak mi nejde napsat.

Za prvé: Přijde mi, že se společným nakupováním surovin a zásobami zaobírám hlavně v chladném období roku. Když se oteplí, tak je převážně spotřebovávám, málokdy doplňuju.

Za druhé: Protože jsem propadla divokým bylinám. A právě o nich a jejich použití v naší kuchyni tenhle článek je. Věřím, že se mi podaří vás taky nadchnout.

Byli jsme, byli na léčivé byliny

V naší rodině se sbíraly bylinky, co pamatuju. U babičky na Slovensku jsme na ně chodívali s proutěnými koši a nůžkami na horské louky a na zahradě je pak pečlivě čistili. Nakonec jsme je sušili na povale, rozuměj na půdě. Doteď si pamatuju to příšerné horko, které tam v létě panovalo. Suché jsme je skladovali v plátěných pytlích se šňůrkou. Ještě jich doma pár zaštupovaných mám.

Vzpomínám si na obrovitý tuhý řepík, kontryhel, nádherně růžovou zeměžluč a materinú dúšku. Mateřídouška obvykle rostla na malých travnatých mraveništích, byla extra dlouhá a v plném slunci, kdy je sběr bylin nejlepší, úžasně voněla. Takovou jsem od té doby nepotkala.

Některé názvy léčivých bylin jsem znala jen slovensky a česky jsem se je naučila až jako dospělá: pamajorán (dobromysl), očianka (světlík), ľubovník (třezalka), alchemilka (kontryhel), šťúbrik (saturejka zahradní) nebo myší chvost (řebříček).

Měla jsem velkou touhu učit se poznávat (nejen) léčivé byliny a od základky jsem si vedla herbář. Taky jsem jako dítě ochutnávala, na co jsem přišla: jetel, malinové listí, nezralá jablka, smrkové výhonky, fialky, sedmikrásky, výhonky trav, jeřabiny, syrové houby. Doteď si rozdílné chutě všech těch věcí jasně vybavuju.

Milovala jsem jedlý bodlák (pupavu), který nám strejda Jančí okrajoval na loukách, když jsme při houbaření v horských kopcích nad Muránskou Zdychavou odpočívali. Chutnal trochu jako kedlubna.

Sušená rozmarýna i jedlé plevele

Zájem o bylinky a rostlinstvo vůbec se mě držel i v pubertě. Na rodinných cestách jsem okoukávala neznámé byliny, od moře vozila nasušené svazky aromatické dobromysle či rozmarýnu z živých plotů a trhala listy vavřínu. Bylinky na čaj jsem sbírat nepřestala ani jako dospělá, na chatě i na výletech s mým mužem.

Oblíbené šlechtěné druhy bylinek, hlavně tymián, oregáno, bazalku, horskou saturejku, rozmarýn, máty a meduňku, jsem pěstovala na chatě a i za panelákovým oknem a intenzivně používala čerstvé v kuchyni pro jejich úžasnou chuť a vůní. Volně rostoucí jedlé rostliny mě stále zajímaly. Přišel však jakýsi ostych ve svobodném ochutnávání a potřeba vše si pořádně nastudovat.

Tenkrát mě nadchly knihy Dagmar Lánské: Zelené koření, Plané rostliny v kuchyni a Jedlé rostliny. Taky mě inspiroval článek od ChilliJulie "Plevel je in", který dnes už ve virtuálním světě neexistuje, nebo třeba stránky permakulturisty Jaroslava Svobody.

Díky nim v mém jarním vaření přibyly mladé kopřivy, květy sedmikrásek nebo česnáček a zkusila jsem vyrábět fermentovaný bylinný čaj z listů jahodníku, maliníku a ostružiníku. I přes mé nadšení mi většina jedlých plevelů moc nechutnala. Třeba bršlice, pampeliška či popenec mi připadaly příliš hořké.

Teď mi přijde, že to bylo takové vzájemné oťukávání. Snažila jsem jedlým druhům porozumět, ale pořád to nebylo. Dívala jsem se na ně jako na zpestření vaření či koření.

Zlom v používání divokých bylin

Zlom nastal tohle jaro, kdy jsem se do používání „divokých“ bylin vrhla po hlavě a nestačím se divit, jak skvělé to je. Jak k tomu došlo? Krásná souhra několika věcí, chcete-li synchronicita.

Díky postupné cestě směrem ke zdravějšímu a stále více rostlinnému stravování se mi změnily chutě, pohled na přírodu i na to, co naše tělo potřebuje. Velkou měrou přispělo zdánlivě nesouvisející pořízení staré roubené chalupy na Kokořínsku s ohromnou zanedbanou zahradou.

K tomu mě začala více oslovovat práce Štěpána a Melanie Matějkových ze Síly pro život. Jestli se chcete dozvědět mnohé o detoxikaci organismu, zdravém rostlinném stravování pro celou rodinu a používání divokých bylin, vřele doporučuju youtube kanál. Je tam tolik inspirace... Od nich také pochází termín „divoké“ byliny, který se mi velmi líbí a krásně zapadá do mého soukromého „divočení“ a návratu k sobě a k přírodě.

Královna kopřiva na zarostlé zahradě

Začala jsem se na divoké byliny dívat jako na výživu, na plnohodnotnou a nezbytnou součást našeho jídelníčku. Některá fakta o biochemickém složení těch nejobyčejnějších a často obecně nesnášených „plevelů“ mě naprosto dostala, kam se hrabou všechny (drahé a dovážené) super-potraviny. Kolik čistící síly, draslíku, hořčíku, vápníku, železa, vitamínu C atd. má „obyčejná“ kopřiva. Kolik skvělých látek v sobě skrývá bršlice.

Pomohlo mi to dívat se jinak na naši novou zahradu, velmi zarostlou právě kopřivou a bršlicí kozí nohou. Nevnímám je jako na obtížný plevel, ale jako dary přírody, které naší rodině můžou přinést potřebné látky a podporovat naše zdraví.

Celé mi to najednou začalo dávat hluboký smysl s tím, jak chci žít. Pěkně se vše začalo propojovat: Moje znalost rostlin, většinu druhů bezpečně poznám a nepotřebuju se je učit. Zdravé stravování, dostatek živin pro nás i naše divoženky. Bydlení na venkově. Zarostlá zahrada. Uplně jiný rozměr sezónnosti a lokálnosti.

Hojnost darů přírody pro každého

Začala jsem divoké byliny dávat skoro do všeho a, ačkoliv to možná někomu bude připadat neuvěřitelné, rychle pocítila jejich sílu. Vůbec jsem třeba letos nezaznamenala jarní únavu. Chtěla bych vás proto taky nadchnout a pro používání volně rostoucích jedlých rostlin inspirovat. Ta rozmanitost je ohromná – různé druhy, způsoby úpravy a konzervace, nepřeberné množství pokrmů.

Tady ode mě máte pár tipů na použití divokých bylin ve vaší kuchyni. Vzhledem k mému nadšení budou další určitě následovat. Spousta inspirace můžete najít i na instagramovém účtu Divoženky v kuchyni.

Jaké rostliny či květy pro začátek?

česnek medvědí a podivný - Budou zase až příští jaro.
kopřiva
bršlice kozí noha
šťovík
pampeliškové listy i květy – Na ty si musíme počkat taky až na další jaro.
popenec
jitrocel
kostival
bezové květy
květy sedmikrásek

Jestli vám to přijde moc bylin a cítíte se v začátku zahlceni, můžete začít s jednou bylinou. Doporučuju až zázračnou kopřivu, kterou bezpečně poznáte a roste všude.

Jak je do jídla používat?

Přidávat do salátů.
Zamíchat do omelet.
Mixovat do smoothie.
Vařit jako špenát či přidávat do klasického špenátu.
Používat jako náplň slaných koláčů.
Jedlými květy zdobit kaše a moučníky.
Rozmixovat do těsta na lívance. Recept na naše oblíbené kukuřičné lívance s divokými bylinami najdete tady.
Dochutit šťouchané brambory.
Přidávat do polévek či curry po dovaření.
Obalit v těstíčku a osmažit.
Udělat s nimi domácí limonádu nebo dát do vody s citrónem (kopřivu, bezový květ a samozřejmě pěstované mátu a meduňku).

Sběr a skladování

Sbíráme druhy, které bezpečně poznáme, a to na čistých místech, nejlépe ve volné přírodě. Nejlepší jsou samozřejmě byliny čerstvě nasbírané. Pokud bydlíte ve městě, nemusíte zoufat. Můžete si zásobu divokých bylin udělat třeba o víkendu a uchovávat je v lednici. Mám vyzkoušeno, že zavřené v krabičce či skleněné lahvi, malinko postříkané vodou, vydrží alespoň týden bez úhony.

Pokud nejste na bylinky a zvláště ty divoké zvyklí, doporučuju ze začátku dávat jen malé množství – několik lístků či květů. Pak pozorovat, co to s vámi dělá a jak vám chutnají. Ze začátku možná oproti vyšlechtěné zelenině a bylinkám dost neobvykle a divoce. Pokud se cítíte dobře a používání divokých bylin se vám líbí, můžeme postupně přidávat.

Zkusili jste? Co nejraději používáte?