Letošní advent mě překvapil obrovským zpomalením a zvnitřněním, jakého se mi ještě nedostalo. Cítím tu zimu, roční období, kdy příroda odpočívá, a jsem její součástí. Vypouštím téměř vše a pomalu se ohlížím za letošním bohatým rokem. Jaký byl, co jsme všechno zažili, co se změnilo.
Přemýšlím, jak jedna změna přináší další a malými kroky se postupně dějou velké věci. Pro mě byla změna způsobu nakupování směrem ke společnému nakupování jedním z počátečních kroků, které mě postupně vedly a vedou až k celkové změně způsobu života. Při téhle rekapitulaci nemůžu zapomenout na chalupu, které se rychle stala nedílnou součástí našeho života, naší postupné cesty z města.
Po několikaletém usilovném hledání jsme se vloni stali hrdými majiteli památkově chráněné roubené chalupy z přelomu 18. a 19. století na Kokořínsku. Na stavu chalupy se podepsal nejen čas (a tesaříci s mravenci), ale také necitlivé "moderní" zásahy, hlavně z 80. let. Čeká nás dlouhá rekonstrukce a pomalý přesun z pražského paneláku na vesnici.
V tomhle příspěvku se chci prostřednictvím fotografií poohlédnout za první částí obnovy části chalupy, letošní výměnou trámů a pískovcových podezdívek tradičními postupy. Věřím, že udělá radost všem milovníkům starých stavení a bude příjemným osvěžením po všem tom vánočním úklidu, pečení a nákupech.
Pokud by vás chalupa a náš zatím letní venkovský život zajímal blíže, můžete se podívat na předchozí příspěvky o létu na chalupě, jablečném pyré a ovocném pergamenu. Jo a ten fousatý pán na fotkách je pan tesař.
